Drobty.

Jaroslav Vrchlický

Drobty.
Když často zřím tvou bílou ruku, jak v zimy zlobných měsících na římsu ptactva sype shluku hrsť drobtů v čerstvě padlý sníh, proč dojat jsem, z mé staré trýzně proč chvějný ňadry bouří vzlyk? Ó sladké drobty lidské přízně, ó drahá ruko! Blahý mžik! A sletnou se. Tvá ruka drobí, sníh jako ona bílý, čist, a já se dívám mezi hroby na anemon a lauru list, a já se dívám v úsměv vlídný, jímž celý zjev tvůj pozlacen, a spokojen jsem, šťastný, klidný – jsmeť básníci též ptáci jen!... 93

Kniha Na sedmi strunách (1898)
Autor Jaroslav Vrchlický