Svatvečer.

Jaroslav Vrchlický

Svatvečer.
Teď na dny svého žití, jež kloní se již v šer, chci spokojeně zříti jak v tichý svatvečer. Dozněly bouře divé a já tu zůstal sám, jen slední blesky křivé kams’ letí ku horám. Však z údolí květ dýchá i ptačí slyším hlas, a moje duše zticha se umí modlit zas... 98