Lord Byron v noci po svém rozvodu.

Jaroslav Vrchlický

Tak i to překonáno – Bože můj! Tak chladně, příkře, skoro vypočteně, a nikdo nevztáh’ dlaň a neřek’: Stůj! Dnes vím, jak málo může být muž ženě. Teď přijde poušť a noc a dlouhý sen, a všecko nic jest, minulosti bájí, sám, docela sám; zničen, opuštěn... Jak těžce oči v sen se zavírají! Teď ironie, pomluva a škleb nad životem „Vae victis“ hlasně křičí, žerď vzteku svého zarážejí v leb a vše, co svaté, deptají a ničí. Já umlkám... Ne, vzchop se, duchu můj, a ukaž světu, kým jsi, kdo tě snížil! Však lépe mlč – jak Napoleon stůj, když cestou na Elbu své ruce skřížil. Jsem poražen, a chtěl jsem dobro přec... Krev stud mi může nad tím ve tvář vehnat, však vím, kdo ponížil mne, na konec že bude rád mne mít zas a mně žehnat...

Patří do shluku

střet, léno, um, onyx, sol, pól, mim, ká, nard, směnit

308. báseň z celkových 454

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DIALOG IV. (Karel Hugo Hilar)
  2. Proč neumírám, dokud teď (Jan Neruda)
  3. Snové. (Jaroslav Vrchlický)
  4. SEBEKLAMY (Jan Opolský)
  5. Den bez tebe. (Jaroslav Vrchlický)
  6. X. SOBĚ. (Jaroslav Vrchlický)
  7. KDO PŮJDE SE MNOU? (Jaroslav Vrchlický)
  8. Dnes... (Jaroslav Vrchlický)
  9. IN MEMORIAM (Viktor Dyk)
  10. ČLOVĚK. (Čechoslav Ostravický)