IN MEMORIAM

Viktor Dyk

Starému hoři nikdo nerozumí. Na rozvalinách kvítí vyroste. Hlas zmírající volal skrze rumy – nadarmo volal! –: „Pomozte!“ Snad byl též někdo, kdo ten výkřik slyšel, neb není každý hluchý na zemi. On za snem však, za chimaerou si vyšel a mručel jenom chladně: „Nelze mi.“ Leč ujít nenechal si situaci ’kýs adept hereckého umění. – „Toť příležitost, jež se nenavrací, než jedenkrát!“ – A chodil v nadšení hlas mezi rumy slyšet zoufající, hlas příšerný, hlas krutý, nadlidský, studovat akcent, vážné rysy v líci, studovat gesto, dojem tragický. A bylo třeba pouze hnouti rukou. Než nehodno to krásy adepta. „Že věčnost krásy posvěcena mukou, kdo umírá, ať mře a nereptá!“ – Toť bulletin. A snad to cesta ke blahu. Snad život lepší, jenž jas rozlije. Neb nelze upřít po kultuře snahu, zrak heroický, velké linie.

Patří do shluku

střet, léno, um, onyx, sol, pól, mim, ká, nard, směnit

415. báseň z celkových 454

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KLEPADLO. (František Serafínský Procházka)
  2. LÉTO NA VSI. (Antonín Sova)
  3. Lord Byron v noci po svém rozvodu. (Jaroslav Vrchlický)
  4. ELEGIE. ( H. Uden)
  5. Z koncilu stád... (Bohuslav Květ)
  6. Memnone, stanz tvou chci zachytiti... (Stanislav Mráz)
  7. SLOKY. (Jaroslav Vrchlický)
  8. SEBEKLAMY (Jan Opolský)
  9. Sen Šalamounův. (Jaroslav Vrchlický)
  10. ČLOVĚK. (Čechoslav Ostravický)