Stance.

Jaroslav Vrchlický

Za každým nejdu, kdo mi v cestu vběhne, a svět kde tleská, tam rád mlčívám, však pravdu ctím, kde její jiskra šlehne, žár její v hrudi pevně ukrývám. A tak mnou chvála ani hana nehne, jak cítím, rostu a jak přibývám jen myšlenkou, být k všemu spravedliv a sbírat kvítí jen – ne pýří z niv. Kdo ke mně chce, vždy najde ke mně cestu, já hledat nebudu ji k nikomu, rád chudobku z každého zvednu klestu, rád uvítám si hosta do domu. Měj každý své, však v odměně i v trestu a v kometě tak jako v atomu vše vyrovná se. To je moudrost krátká. Chci víno – jiným stačí syrovátka.

Patří do shluku

epigram, verš, rým, čítat, polemika, kritik, havlíček, kritika, nos, rýma

340. báseň z celkových 346

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Mrtev (Josef Barák)
  2. NÁBĚHY K VĚTŠÍM BÁSNÍM BEZ NADPISU. (Svatopluk Čech)
  3. *** Proč naposledy v těchto stránek řadu (Alois Škampa)
  4. 8. Básníkům bolem sklíčeným. (František Zdobnický)
  5. Kol břehů Moraviných... (František Táborský)
  6. Disticha. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Ó NECHTE... (Adolf Heyduk)
  8. KONEC. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Do památníku. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Ukončení nápisů. (František Hajniš)