VIII. PES.

Jaroslav Vrchlický

VIII.
PES. (MILADĚ.)
My měli psa. Tak deset let žil s námi, a věru měl nás rád i naše děti, ty s ním si hrály a tak odrůstaly. Teď začal churavět,churavět jak starý člověk, byl zimomřivý, nežral, často skučel, a jen ty jeho věrné, velké oči to povídaly, kterak rád byl s námi. Však musil jíti cestou všeho tvorstva, jak též my jednou půjdem. – Tyto konce jsou vždycky stejné a vždy stejně kruté. Co píšu tyto řádky, jeho duše kde bloudí teď? Kde jednou bude moje i dětí mých, které s ním odrůstaly, i všech nás pozděj. Slovo básníkovo jsem nikdy necítil tak v hloubi srdcesrdce, jak dnes je cítím. „Kam jde pes, kam duše?“ 183

Kniha Napadlo rosy (1896)
Autor Jaroslav Vrchlický