Píseň v noci.

Jaroslav Vrchlický

Sám jdu ztichlou krajinou, cosi padá z hvězd; zpitý dálky hlubinou, ptám se: Mír to jest? Bůh ví, skoro nevěřím ani hvězdám již, světlem jako zášeřím, v srdci stejná tíž! Co jsem toužil, co jsem chtěl, pára, dým a sen; skála hostí, co jsem sel; nezřelo to den. Šel jsem v jitra úsvitu, šel jsem v soumraku, věřil jsem jen soucitu – není zázraků! Jak se dočkám do jitra? Líně spěje čas, vím, den na mne vychytrá, oklame mne zas. Jako včera, jako dnes zítřka padnu v síť, slyším cizích smích a ples: Motýl prch, jej chyť! Padnout v náruč tmám a tmám, nevěřím sám již, tak jdu dále nocí sám, v srdci stejnou tíž!

Patří do shluku

babí, vlákno, pavučina, pavouk, nit, nitka, léto, opříst, jeseň, opřádat

351. báseň z celkových 377

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SMUTEK. (Jaroslav Vrchlický)
  2. BOLELO MNE DNES SRDCE... (Zikmund Winter)
  3. Sám divím se... (Jaroslav Vrchlický)
  4. Sám v polích. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Pavouk. (Alfons Breska)
  6. Z čeho žijem ze dne den: (Vladimír Frída)
  7. TŘI JIZBY. (Antonín Klášterský)
  8. LXXV. Z paprskové příze hvězd, (Jaroslav Vrchlický)
  9. Melancholie večera. (Jaroslav Vrchlický)
  10. List z denníku vězňova. (Josef Svatopluk Machar)