Sám v polích.

Jaroslav Vrchlický

Sám bloudě polem chiméry své spřádám; jak písek v sutkách míhají se, řinou, tu pustím jednu, tam uchvátím jinou a v posled hon jich ani neovládám. Co toužím, čím se chvěju a čím strádám, vše vkládám v jejich plesnou honbu stinnou; jak vločky dýmu jsou, jenž nad pastvinou se z ohně vinou až k hvězd myriadám. Ba jsou ty chiméry mé vločky dýmu z požáru, jejž jsem vznítit chtěl, když hlava jak pole klasů byla plna skutků. Z těch zbyla hořká ironie rýmu; zřím, poslední jak zniká, jiskra žhavá, půl v resignaci a půl v tichém smutku.

Patří do shluku

babí, vlákno, pavučina, pavouk, nit, nitka, léto, opříst, jeseň, opřádat

207. báseň z celkových 377

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KVÍTÍ U CESTY (Jaroslav Vrchlický)
  2. Průvodem. (Adolf Heyduk)
  3. XXV. V hedvábném mechu pod jedlí (Vítězslav Hálek)
  4. Kdys v dumách... (Růžena Jesenská)
  5. EPITAF SOBĚ. (Jaroslav Vrchlický)
  6. LIDSKÉ SRDCE (Jan Neruda)
  7. I. Zní hvozdem vlhkým toužná píseň táhlá (František Leubner)
  8. STARÁ VES. (Jan Opolský)
  9. Babí léto. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Molière. (Jaroslav Vrchlický)