KVÍTÍ U CESTY

Jaroslav Vrchlický

Kol ušlapané cesty jako mlat se tyčí pryskýřníků číšky náhle, tu vlčí mák zříš živým nachem plát, i svlačců vonné zvonky, stonky táhlé. A rázem kousek ráje padlo sem, do prózy polní cesty s rosou, vůní, tak dojat mezi kvítím kráčel jsem, jak někde parkem šel bych na výsluní. Vtom v cestu vběh mi malý košiláč, měl modrý zrak a kučeravé vlasy, co z chaty u cesty zněl křik a pláč, to dítě neslo do světa sen krásy! Já znal je, sirota to neblahý, však tíži losu svého neznající, jak právě toto kvítí u dráhy, tak svěží, milé s usměvavou lící. Na strmé, kluzké cestě života sám jít – já snil – je dlouhé umírání, čím teprv strádá dětská sirota, již každý hrot a trn vždy dvakrát raní. Bez dechu přízně zhyne i ten květ a dítě hyne vlídné bez účasti. Ó, ujměte se sirotků, a svět nám bude rázem velké lásky vlastí!

Patří do shluku

babí, vlákno, pavučina, pavouk, nit, nitka, léto, opříst, jeseň, opřádat

260. báseň z celkových 377

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Všude život. (Ferdinand Tomek)
  2. Idylla hřbitovní. (Jaroslav Vrchlický)
  3. V jeseni. (Vojtěch Pakosta)
  4. NA PODZIM TOHO ROKU (Hermor Lilia)
  5. Sonet v říjnu. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Ekloga. IX. (Jaroslav Vrchlický)
  7. XXV. V hedvábném mechu pod jedlí (Vítězslav Hálek)
  8. Melancholie. (Jaroslav Vrchlický)
  9. FANTASMAGORIE JESENĚ. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Babí léto. (Jaroslav Vrchlický)