Ekloga. IX.

Jaroslav Vrchlický

V aleji, která ztmělý park střeží, co asi leží žlutého listí, a padá stále, jako když sněží, jako když hvězdy se čistí. V pole a lada padá a padá a z pole stáda jdou v davu – zdá se, že vidíš, jak země žádá do listí složit mdlou hlavu. Přes nivy k lesu pavučin sítě po svadlém vřesu z lehka se nesou, zde s tebou chtěl bych stát, moje dítě, když nebem hvězdy se třesou: Dívat se v lesy, kterak v nich zima číhá a zdvíhá mlh clony, dívat se v oči tvé, kterak v nich dřímá příští máj sladký a vonný!

Patří do shluku

babí, vlákno, pavučina, pavouk, nit, nitka, léto, opříst, jeseň, opřádat

119. báseň z celkových 377

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zima se plíží. (Adolf Heyduk)
  2. KVÍTÍ U CESTY (Jaroslav Vrchlický)
  3. Večer podzimní. (Antonín Klášterský)
  4. V jeseni. (Vojtěch Pakosta)
  5. MOUCHA. (Jaroslav Vrchlický)
  6. V PŘEDTUŠE JESENĚ (Antonín Sova)
  7. PODZIMNÍ. (Jaroslav Haasz)
  8. Snění v lese. (Alois Škampa)
  9. Rád podzim mám... (Bohuslav Květ)
  10. VII. Netřesk. (Jaroslav Vrchlický)