Večer podzimní.

Antonín Klášterský

Je venku smutno. Nechoď do polí, je jedna poušť to širá, až do duše ten pohled zabolí, jak všechno schne a zmírá. A divný chlad by v hruď ti pad’, než pomyslil bys na návrat. Cos chechtá se tam, vrhá na kmeny a zas to pláče chvíli, to krajem vichr, stařec šílený, se potácí a kvílí. Ten slyšíc hlas, do sukní řas se matce skryje dítě v ráz. Vše v mlhu splývá. Pavouk obrovský jak pavučiny stkané by přes kraj táhl, jara přes trosky, a z mlhy chladno vane. Kdo může již, jde v krbu říš a k drahým svým se vine blíž. Teď listí spadlé chrastí, jako skvost když mezi ním kdos hledá, a večer je jak starý nudný host, jenž odbýti se nedá. A kdo je sám, jde v náruč tmám a chmurným, smutným myšlénkám.

Patří do shluku

babí, vlákno, pavučina, pavouk, nit, nitka, léto, opříst, jeseň, opřádat

179. báseň z celkových 377

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ekloga. IX. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Pryč s vypůjčeným klamem cizích zdání, ( H. Uden)
  3. DĚTSKÉ SNY. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Spadalé listí. (Anna Simerská)
  5. Nálada zmrtvělá. (Jiří Karásek)
  6. I. Zní hvozdem vlhkým toužná píseň táhlá (František Leubner)
  7. CHIMERY. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Babí léto. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Obrázek bídy. (Antonín Sova)
  10. Snění v lese. (Alois Škampa)