Zima se plíží.

Adolf Heyduk

Zima se plíží v plachetce šedé, hvízdavý mráz ji za ruku vede, na stromech listí se třese: „Větvičko, rozlučme se!“ Divoké bouře netvorné dlaně nasejou sněhy na stromů skráně, strhnou nás v zlolajné zlobě, nikdy víc nepřijdem k sobě! Ty až se oděješ lahodným květem, budem – ba nebudem blouditi světem, z vlákna, jež v žebrách se kryje, pták svoje hnízdo si svije!“ „Aj, snad je právě na místech zrobí, kde jsme dřív šťastné trávily doby; tak budem přece jen spolu; listové, nač tolik bolu?“

Patří do shluku

babí, vlákno, pavučina, pavouk, nit, nitka, léto, opříst, jeseň, opřádat

142. báseň z celkových 377

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Když starý strom... (Jaroslav Vrchlický)
  2. HORSKÝ VÍTR (Hermor Lilia)
  3. Pryč s vypůjčeným klamem cizích zdání, ( H. Uden)
  4. V PŘEDTUŠE JESENĚ (Antonín Sova)
  5. Snění v lese. (Alois Škampa)
  6. MELANCHOLIE. (Antonín Klášterský)
  7. PÍSEŇ. (Josef Václav Sládek)
  8. Ekloga. IX. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Strhané květy. (Adolf Heyduk)
  10. Únor. (Adolf Heyduk)