Průvodem.

Adolf Heyduk

Mé duše pohádky jsou prosté, jak ve tmách světlušky je mám, leč mnohá v žhavou jiskru roste, když lesem žití bloudívám. Mdlou hlavu ukláním-li v dlaně, hned počne kmitný jejich rej, že leskem mihotavým maně zrak vlhne mně i obličej. Jak mušky v slunci se to honí, než den krev vyronil a zhas’, a v srdci zvučí to a zvoní jak na klekání ve žní čas. Jak přes požatá vonná luka a zahrad květ a lesů mech, a mně – mně při tom srdce puká a z ňader dere se mi vzdech.

Patří do shluku

babí, vlákno, pavučina, pavouk, nit, nitka, léto, opříst, jeseň, opřádat

71. báseň z celkových 377

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXIV. BALLADA PODZIMNÍ NA MOTIV OCÚNU. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Pavučiny. (Julius Alois Koráb)
  3. Pavouk. (Alfons Breska)
  4. JESEŇ LÁSKY. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Snění v lese. (Alois Škampa)
  6. *** (Antonín Klášterský)
  7. Duma listopadová. IV. (Adolf Heyduk)
  8. III. Na palouku života (Karel Mašek)
  9. I. Zní hvozdem vlhkým toužná píseň táhlá (František Leubner)
  10. LIDSKÉ SRDCE (Jan Neruda)