Průvodem.

Adolf Heyduk

Průvodem.
Mé duše pohádky jsou prosté, jak ve tmách světlušky je mám, leč mnohá v žhavou jiskru roste, když lesem žití bloudívám. Mdlou hlavu ukláním-li v dlaně, hned počne kmitný jejich rej, že leskem mihotavým maně zrak vlhne mně i obličej. Jak mušky v slunci se to honí, než den krev vyronil a zhas’, a v srdci zvučí to a zvoní jak na klekání ve žní čas. Jak přes požatá vonná luka a zahrad květ a lesů mech, a mně – mně při tom srdce puká a z ňader dere se mi vzdech. 7

Kniha Pohádky duše (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 25) (1901)
Autor Adolf Heyduk