Sám v polích.

Jaroslav Vrchlický

Sám v polích.
Sám bloudě polem chiméry své spřádám; jak písek v sutkách míhají se, řinou, tu pustím jednu, tam uchvátím jinou a v posled hon jich ani neovládám. Co toužím, čím se chvěju a čím strádám, vše vkládám v jejich plesnou honbu stinnou; jak vločky dýmu jsou, jenž nad pastvinou se z ohně vinou až k hvězd myriadám. Ba jsou ty chiméry mé vločky dýmu z požáru, jejž jsem vznítit chtěl, když hlava jak pole klasů byla plna skutků. Z těch zbyla hořká ironie rýmu; zřím, poslední jak zniká, jiskra žhavá, půl v resignaci a půl v tichém smutku. [39]

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický