VII. Vůně.

Jaroslav Vrchlický

U Šimona byl Ježíš na hostině. Zněl cymbálů a cither povyk plesný, všem bylo dobře při datlích a víně a ženám byl šat úzký, skoro těsný. V tom vešla prostovlasá Magdalena a vasu nardy zmáčkla v svojí dlani a vůni rajskou, vzácnou, beze jmena tu, hodnou ňader jen a luzných skrání, tu rozlila na poprášené nohy a svými roztřela ji kadeřemi na nohy Krista; zdiven trnul mnohý a Jidáš promluvil tu ústy všemi. „– To škoda věru vzácné této masti, sto drachem stojí nejmíň a zde kane bez účelu a cíle, bez účasti má vyvětrat? To rouhání jest, Pane!“ – Však Ježíš slova neřek, v jeho tváři tam plálo kouzlo oné ženské vůně, jež dána nezištně nad hvězdy září a po níž každé srdce k smrti stůně.

Patří do shluku

ježíš, kristus, kristův, golgota, kříž, spasitel, ježíšův, hostie, hřeb, páně

192. báseň z celkových 874

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XIX. Dobrý pastýř. (Xaver Dvořák)
  2. OTROKYNĚ.*) (Svatopluk Čech)
  3. Zajatci. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Včely. (František Kyselý)
  5. JEPTIŠKA (Jan Neruda)
  6. MAŘÍ Z MAGDALY (Jan Opolský)
  7. ZJEVENÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  8. V poušti. (Xaver Dvořák)
  9. MYSTICKÝ KRÁL (Xaver Dvořák)
  10. Se Svaté Hory (Xaver Dvořák)