JEPTIŠKA

Jan Neruda

Svit mdlý a šedý, první rána zář, v jeptišky mladé bledou hledí tvář. Jak lilje z mramoru by vykvětlá, ta žena aj se k soše Panny vine; zrak její temným, žhavým ohněm plá – hned touhou sálá, hned zas touhou hyne. Hle blíž a blíže k bílé soše line, a v náruživém žhoucím zanícení svůj náhle v kámen tiskne chvějný ret – děsné políbení! Pod ohněm rtu jen mrtvě mrazný led! Divoce jako uštknuta by vzskočí – bolestný šlehne hled z jí mladých očí – – Však již zas hlavu mladou k zemi níží, jak pod hříchův by velkých trapnou tíží – a již zas k soše klesá její noha, zas znovu k Panně z kamene se vine, zas znovu touhou plá a touhou hyne, a bolně, žaložalně zavzléká: „Tys milovati mohla sama boha, nech milovat mne aspoň člověka!“

Patří do shluku

ježíš, kristus, kristův, golgota, kříž, spasitel, ježíšův, hostie, hřeb, páně

434. báseň z celkových 874

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KRISTUS U STUDNICE. (Vladimír Houdek)
  2. OTROKYNĚ.*) (Svatopluk Čech)
  3. Žebračka. (Adolf Heyduk)
  4. IN MEMORIAM. (Jaroslav Vrchlický)
  5. VDOVA FIDA (Antonín Klášterský)
  6. XIX. Dobrý pastýř. (Xaver Dvořák)
  7. Malý román. (Josef Svatopluk Machar)
  8. STROM ŽIVOTA. (František Kyselý)
  9. I. N. R. I. (Karel Scheinpflug)
  10. V poušti. (Xaver Dvořák)