Dnes v snách ho zřela v noci Byl tak bledý(J5f)
a vpadlé tak a hubené měl tváře(J5f)
leč linula se měsíčná s nich záře(J5f)
a usmál se jak tehdy naposledy(J5f)
když potkala ho venku když ho jali(J5f)
zde u ní aby ke trýzni a muce(J5f)
ho vrhli v žalář temný Vztáh své ruce(J5f)
a požehnal jí Zrak jí slzy kalí(J5f)
Ač cizinec byl ráda jizbu dala(J5f)
mu v obydlí svém Oči jeho byly(J5f)
tak podmanivé plné divné síly(J5f)
a svatá jím se stala jizba malá(J5f)
Pak lekla se To prý ten kacíř český(J5f)
jenž má být souzen že se Kristu rouhá(J5f)
Leč není li to pomluva zášť pouhá(J5f)
co kladou naň jak břímě na své mezky(J5f)
Jak divný kacíř Pokorný a tichý(J5f)
čte stále v Písmě u jídla jen prodlí(J5f)
mžik pouhý a již píše zas a modlí(J5f)
se k Bohu který snímá naše hříchy(J5f)
Co jiní však je město toho plné(J5f)
ti biskupi preláti kardináli(J5f)
se fintí hod a smích a šprým jsou stálý(J5f)
a stranou druh zas druhu hrubě klne(J5f)
I necudné prý vedou spolu řeči(J5f)
ti vyvolení učenníci Krista(J5f)
Bůh odpusť jí Jak jeho mysl čistá(J5f)
jak zdá se jí ten bludař nad ně větší(J5f)
Pak slyšela že před koncil byl svatý(J5f)
už postaven pro mnohý výrok bludný(J5f)
že napájel lid z otrávené studny(J5f)
a vzdát se nechce vzdorný ježinatý(J5f)
Přec tedy kacíř Lítost prudká náhlá(J5f)
ji jala jak by kdos byl pad jí s výše(J5f)
ó kéž Bůh mysl osvítí mu tiše(J5f)
se modlila kéž hruď mu zjihne zpráhlá(J5f)
A dnes ho zřela v noci Jistě hrozí(J5f)
mu nebezpečí Ó kéž odvolal by(J5f)
Ne ne v těch očích nemůže být šalby(J5f)
Kdož pravdu zná My lidé přeubozí(J5f)
Nezdál se soudu rouhačem sám Ježíš(J5f)
Vtom vzpomněla si Pilátově ženě(J5f)
se zjevil v noci ráno neprodleně(J5f)
list psala choti služce díc S tím běžiž(J5f)
Ó kéž by také mocnou byla paní(J5f)
šla k císaři by k papežovi nyní(J5f)
šla před sněm svatý do klášterních síní(J5f)
sepiala ruce že by vzhlédli na ni(J5f)
A co tak v truchlém ztrácela se snění(J5f)
křik venku Již ho k upálení vedou(J5f)
Nohy se chvěly pod ní S tváří bledou(J5f)
pak zvedla se a létla v okamžení(J5f)
Řad zbrojnošů stál kde se brána tměla(J5f)
dav zdržoval té divé bránil řece(J5f)
leč křičela a rvala se až přece(J5f)
ji pustili a bez smyslů dál spěla(J5f)
Když doběhla stál Hus již na hranici(J5f)
a oheň hltal vích i dřevo její(J5f)
než v kouři čmoudu ve plamenů reji(J5f)
hlas uslyšela žalmy zpívající(J5f)
Tu klesla pláč jí zalomcoval divý(J5f)
a nebezpeč a smích ji málo mate(J5f)
když děla v mysli zas už Písmo svaté(J5f)
Oh jistě ten byl člověk spravedlivý(J5f)