Pro tmavé dlouhé řasy jí v oči nezapadl(J6f)
lesk světla by tam vzplál svým svitem magickým(J6m)
v nich svatý modrý šer jak v tichém chrámě vládl(J6f)
kamž padá oknem gotickým(J4m)
Obličej něžný bledý a mramorově čistý(J6f)
vlas tmavý halil jí zpol čelo dumavé(J6m)
rty jako svinuté dva sametové listy(J6f)
dva listy růže krvavé(J4m)
A snivá dívčí duše jí dlela v štíhlém těle(J6f)
zjev její každého vždy nutil vzpomínat(J6m)
Goethovy Markétky než Faust jí řekl směle(J6f)
Smím krásná slečno sobě ždát(J4m)
Můj přítel idealist rád měl ji láskou vřelou(J6f)
ne láskou vášní ne to byl as onen cit(J6m)
jenž vede novicku v tu celi osamělou(J6f)
by mohla jenom Kristu žít(J4m)
Jich hovor přitlumený byl rozmluvou dvou dětí(J6f)
nad svými nápady jež propukají v ples(J6m)
jich čistý polibek z těch jeden které letí(J6f)
jak modlitba hned do nebes(J4m)
Tři minuly jim roky v tom zvláštním milování(J6f)
Tu v ní v té světici s cudnýma očima(J6m)
se touha ozvala jak bouře z nenadání(J6f)
být tím čím žena býti má(J4m)
Můj přítel proklínává teď muže s rudou tváří(J6f)
jenž drzou rukou svou strh ten květ nevinný(J6m)
jenž v létě poveze ji všedně ku oltáři(J6f)
však dřív snad děcko na křtiny(J4m)
Můj přítel při myšlénce té zoufalostí šílí(J6f)
dřív nežli slední květ po sadech dokvěte(J6m)
že ona skloní prs ten jemu svatý bílý(J6f)
k rtům křičícího dítěte(J4m)
Nech příteli už klidně teď květ ten odekvésti(J6f)
je marno naříkat(J3m)
Jak káže světa řád(J3m)
pro hloupou bobuli květ lilje bez bolesti(J6f)
vadne a klesá na zem rád(J4m)