XI. Kohout.

Jaroslav Vrchlický

Jak viděl bych to. Kohout zakokrhal a Petr vyšel ven a hořce plakal, ten ostrý zvuk mu divně srdce trhal a z venčí šer jej od ohně pryč lákal. Ach, nezřít vinu, nezřít hanbu svoji! Proč vinník vždy se v místo skutku dívá? Co prchaje tam chce v myšlének boji? Jest jinde – daleko – leč kohout zpívá. Tak do srdcí nám položil’s, ó Pane, divného ptáka, hlas našeho nitra, nás lepší vždy, ať stane se, co stane, on hlasně pěje jak polnice jitra. A dobře tobě rozumíme, Petře. Pryč! – Daleko! – Leč kohout stále zpívá, až ruka mdlá horoucí slzu setře... však v tom juž Bůh se v naše srdce dívá.

Patří do shluku

husa, slípka, husička, slepice, kuře, kohout, kurník, housátko, kachna, kuřátko

48. báseň z celkových 425

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ptáček. (Václav Svatopluk Štulc)
  2. Nálada. (Boleslav L. Černý)
  3. Kuřátko. (Václav Svatopluk Štulc)
  4. BALADA O HARPYJÍCH. (Jaroslav Vrchlický)
  5. None (Antal Stašek)
  6. Jestřábi. (Beneš Metod Kulda)
  7. Straka. (Josef Jaroslav Langer)
  8. EVA CIKÁNKA (Josef Jakubec)
  9. Holubi. (František Kyselý)
  10. BEATUS ILLE... (Josef Svatopluk Machar)