Pomsta Apollinova.

Jaroslav Vrchlický

Pomsta Apollinova.
Ze zdrojů víly, ze skal vyhnal duchy, vše kácel v prach, co hřálo poesií, a roucho zářné symbolu, jímž kryjí se velké pravdy, zdeptal k pravdě hluchý. Co jemu věštců dumy, sny a tuchy, i proti bohům s drzou povstal šíjí a hlásal: V slunci, jež zem lačná vpíjí, prý neplá Apoll, žhoucí škvár to suchý. Však velký bůh jak druhdy tam před Trojí vzal obrovský luk na plec a v toul sáhnul a střelil – zlatá struna zazvučela. Pad’ mudrc k zemi, v slunce žhavém znoji snad v chvíli, kdy se ve tvář pravdy nahnul, jej nesmrtelná boha sklála střela. 16

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický