Vzpomínka.

Jaroslav Vrchlický

Vzpomínka.
Vzpomínám opět: V zemi Tvé to bylo, já s dumou svou a písní zašel k moři, zřel, kterak vlny o skály se boří, v ně slunce zlata plnou číš jak lilo. V tom blízko na břehu cos hlaholilo, to s mořem v souzvuk rhytmus zahovoří; hle, tam se silhouetta kněze noří, do větru nahlas četl Tvoje dílo. Nel mezzo del camin di nostra vita, já slyšel hlasně, moře v to hned vpadlo. Ó dvojí hudbo, věčně v duši vrytá! Po břehu chodil, čet, jak v bouři zvonů mou duší jelo Tvojí písně rádlo a s ním svět myšlének a snů a tonů. 26

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický