Sonet v říjnu.

Jaroslav Vrchlický

Sonet v říjnu.
A zase v sborech ptáci odlétajíodlétají, jak elfů mýto babí léto polem se míhá, zdvihá, na šat, jak jdeš kolem, se chytá, u cest řeřáby již plají. A první mlhy táhnou; z prvu zdají se závoj stříbrný, pak aster stvolem se pletou, houstnou pak, až vidíš s bolem, že jako oblak všecko pokrývají. Se zlatým srdcem kaštan padá k zemi a sychravo juž táhne haluzemi a cítíš náhle, bylo vskutku léto. A první chlad ti celým tělem běží. Jen sosnysosny, ty jsou zelené a svěží a víc než jindy právě v chvíli této. 48

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický