Ostrov mrtvých.

Jaroslav Vrchlický

V rmuť dálnou tesy příšerné se chýlí, zde voda tichá je a tiché nebe a sotva ob čas větrem cypřiš kvílí a z vody té i z těchto skal to zebe. Loď bez ohlasu kalnou vlnou pílí, šer paprsky tvé zhltil, zářný Febe! A břečtan, skalami jenž vine žíly, svůj jednotvárný život z mrtvol střebe. Jsou v skalách sluje uzavřené těsně a jednou za rok člun přistane malý jak z říše duchů. Kdos tu pláče dlouho. Tak v srdcích těch, kdo s bohem dali Vesně, ční ostrov mrtvých, které milovali. Tam jezdit netřeba – Viď, věčná touho?

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

404. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na mrtvých vodách. (Karel Nejč)
  2. OD BŘEHŮ ŽITÍ K BŘEHŮM ZAPOMNĚNÍ... (Bohdan Kaminský)
  3. V přístavě. (Josef Kalus)
  4. 158. Hrůza. (Jan Petr Jordan)
  5. V MRTVÉ ZÁTOCE. (Viktor Dyk)
  6. KLICPEROVI (Jan Neruda)
  7. Loďka. (Josef Václav Sládek)
  8. DVĚ NÁRODNÍ PÍSNĚ PORTUGALSKÉ. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Přítěž. (Jaroslav Vrchlický)
  10. KORÁLOVÉ OSTROVY. (Jaroslav Vrchlický)