Své dceři.

Jaroslav Vrchlický

Své dceři.
Až jednou budou lidé po let sklonu, ó dcerodcero, ptát se, čím tvůj otec byl? Tu odpověz: Člun, který ztratil cílcíl, a jelen uštván smečkou chrtů v shonu. Zvon, který v ňadrech tisíce měl tónů, však nevyzpíval nejkrasší, jejž snil, mrak, z něhož časem zlatý déšť se lil, však v bláto roztál, jak sjel do záhonů. A jestli to vše zní jak chvála všední, (neb neskromným být vždycky básník zdá se, toť anděl, jenž čím výš let’, hlouběj spad’:) Tutu, zamlč, dobru čím jsem byl a kráse, leč hrdě tu svou drahou hlavu zvedni a řekni: Měl mne nevýslovně rád! 90

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický