Své dceři.

Jaroslav Vrchlický

Až jednou budou lidé po let sklonu(J5f) ó dcero ptát se čím tvůj otec byl(J5m) Tu odpověz Člun který ztratil cíl(J5m) a jelen uštván smečkou chrtů v shonu(J5f) Zvon který v ňadrech tisíce měl tónů(J5f) však nevyzpíval nejkrasší jejž snil(J5m) mrak z něhož časem zlatý déšť se lil(J5m) však v bláto roztál jak sjel do záhonů(J5f) A jestli to vše zní jak chvála všední(J5f) neb neskromným být vždycky básník zdá se(J5f) toť anděl jenž čím výš let hlouběj spad(J5m) tu zamlč dobru čím jsem byl a kráse(J5f) leč hrdě tu svou drahou hlavu zvedni(J5f) a řekni Měl mne nevýslovně rád(J5m)

Patří do shluku

astra, jeseň, podzim, podzimní, uvadlý, babí, listí, záhon, léto, akacie

190. báseň z celkových 227

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ad astra! (František Táborský)
  2. DCEŘI ANATOMA (Vladimír Frída)
  3. V. Causerie o jaru v jeseni. (Jaroslav Vrchlický)
  4. VE CHVÍLI APOTHEOSY. (Jaroslav Vrchlický)
  5. RONDA. (Vladimír Frída)
  6. SONET INTIMNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  7. ZA VOJÁKEM (Božena Benešová)
  8. OBRAZ NEZNÁMÉHO MISTRA. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Jeseň. (Jaroslav Vrchlický)
  10. PŘIŠLA JESEŇ. (Jaroslav Vrchlický)