SONET INTIMNÍ.

Jaroslav Vrchlický

Den po dni monotonním spádem splývá, můj roste hoch a na vdavky je dcera; změť mračen vybouřených za mnou šerá, jen pozdní slavík resignace zpívá. A žiju, jako žil jsem odjakživa, jen zdá se mi, že volněj z mého pera můj starý vzdech i tužba moje sterá ne v květné listy se, leč v žulu vrývá. A cítím, jednou bude tato žula tím kamenem, jenž na mou rakev klesne, pak zbudou po mně slabé upomínky... Snad ruka zmdlí, jež okovy mé kula! Proč kula je? – A proč tak byly těsné? vnuk zeptá se... Kol ticho – ani zmínky.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

astra, jeseň, podzim, podzimní, uvadlý, babí, listí, záhon, léto, akacie

120. báseň z celkových 227

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Starý mládenec. (Václav Šolc)
  2. INTIMNÍ. (Adolf Bohuslav Dostal)
  3. RONDA. (Vladimír Frída)
  4. POSLEDNÍ KAPITOLA Z MÉHO ROMÁNU. (Josef Svatopluk Machar)
  5. ZA VOJÁKEM (Božena Benešová)
  6. UZDRAVENÍ. (Louis Křikava)
  7. Elegie. (Jaroslav Vrchlický)
  8. PODZIMNÍ MEDITACE. (Adolf Brabec)
  9. To osud! (Jaroslav Vrchlický)
  10. LAMARTINE (Zikmund Winter)