SONET INTIMNÍ.

Jaroslav Vrchlický

SONET INTIMNÍ.
Den po dni monotonním spádem splývá, můj roste hoch a na vdavky je dcera; změť mračen vybouřených za mnou šerá, jen pozdní slavík resignace zpívá. A žijužiju, jako žil jsem odjakživa, jen zdá se mi, že volněj z mého pera můj starý vzdech i tužba moje sterá ne v květné listy se, leč v žulu vrývá. A cítím, jednou bude tato žula tím kamenem, jenž na mou rakev klesne, pak zbudou po mně slabé upomínky... Snad ruka zmdlí, jež okovy mé kula! Proč kula je? – A proč tak byly těsné? vnuk zeptá se... Kol ticho – ani zmínky. 109

Kniha Zaváté stezky (1908)
Autor Jaroslav Vrchlický