Krůpěj.

Jaroslav Vrchlický

Krůpěj.
Když padne krůpěj na kov rudě žhavýžhavý, jen zasyčí to ve zoufalém stonu a zahalena v bílé páry clonu se krůpěj mihne jen a rázem staví. Když padne krůpěj v pažit svadlé trávy, jež mře a žloutne v klasů smutném sklonu, je požehnáním celém na záhonu: jijí líbá zemi úsměv Vesny smavý. Ó slzy, perly hodny stkáti duhu kol hlavy boha! žel, váš proud se rojí na kov, jímž sálá lidská zlost a pýcha! Ó písně, krůpěje vy rajských luhů, zda líp se děje vám? A proč jen zdroji v nic řinete se z očí, ňader z ticha? 93

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický