Stále Shakespeare.

Jaroslav Vrchlický

Stále Shakespeare.
A v posled v svrchovanou ironii té slávy, po níž lačen zmírá jiný, ku svojí pověsti tak božsky líný a tak macešský k vlastní poesii; Tutu lyru, v kterou všecky živly bijí, kde Caliban řve, lkají elfů stíny, kde gigantické spějí kroky viny i vzdušné krůčky lásky jak sen míjí, Toto všecko: záští, ctižádost a lásku a hněv a vzruch a žal a vzlet a práci, čím člověk jest, čím dýchá a čím stůně, Dátdát nedbale tak v nebezpečnou sázku, v hru náhodě a v pospas kombinaci: toť démant velkosti tvé na koruně! 110

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický