Lazar.

Jaroslav Vrchlický

Lazar.
Jak bylo, často ptám se, Lazarovi, když, sotva míru okusil chlad sladký, zas v žití vedro, boj a trudy, zmatky ho volal Kristus prorockými slovy? A přece duši, jež si v klidu hoví a v šeru nočním loká oddech krátký, já činím totéž, musí k světlu zpátky, boj citů zalehlý vzplát musí nový! Vše rány se zas musí otevříti a láska mrtva v rubáši snů spící, ať chce neb nechce, musí znovu žíti. Neb nad ní, jako Kristus s přísnou lící, se vznáší, nechť by stokrát měla mříti, duch poesie velký, vítězící! 136

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický