Lazar.

Jaroslav Vrchlický

Jak bylo, často ptám se, Lazarovi, když, sotva míru okusil chlad sladký, zas v žití vedro, boj a trudy, zmatky ho volal Kristus prorockými slovy? A přece duši, jež si v klidu hoví a v šeru nočním loká oddech krátký, já činím totéž, musí k světlu zpátky, boj citů zalehlý vzplát musí nový! Vše rány se zas musí otevříti a láska mrtva v rubáši snů spící, ať chce neb nechce, musí znovu žíti. Neb nad ní, jako Kristus s přísnou lící, se vznáší, nechť by stokrát měla mříti, duch poesie velký, vítězící!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ocún, luka, jeseň, podzim, podzimní, listí, zvadnout, sychravý, chladný, strniště

118. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. In memoriam. (Jaroslav Vrchlický)
  2. HŘBITOV (Jan Opolský)
  3. REKVIEM (Rudolf Medek)
  4. MILENKY BÁSNÍKŮ. (Viktor Dyk)
  5. ZLÝ KOHOUT (Stanislav Kostka Neumann)
  6. STARÝ RUKOPIS (Vladimír Frída)
  7. Samo (Rudolf Medek)
  8. Zesnulému příteli svému Fr. Bártovi. (Adolf Heyduk)
  9. Psáno na první stránku knihy „O následování Krista“. (Jaroslav Vrchlický)
  10. HODINKY O VÍTĚZNÉ KRÁLOVNĚ MÉ OTČINY (František Odvalil)