STARÝ RUKOPIS

Vladimír Frída

Já sklonil se dnes nad ním s myslí rozechvělou. Kdos dávno touhy své na žlutých listech psal, tu zpíval, zajásal, tu se zas v bázni ptal a bytost svoji, jako v oběť, dával celou. Šel jitrem naděje i nocí pochyb stmělou, šel mezí zrosenou i chladem šedých skal, vše, co měl v srdci, dlaní štědrou tiše dal a řádky ty, v nichž skryl svou duši zkrvavělou, let řadu tajně čtla – jsou místy zašlé, smyté – a marně ptám se, zdali horkým vlhkým rtem, či slzou touhy nevyslovené a skryté. Dnes pták už jenom zpívá na rozkvetlé sněti nad jeho mrtvou hlavou a nad tichým snem. – A nevím věru, co zde více záviděti.

Patří do shluku

ocún, luka, jeseň, podzim, podzimní, listí, zvadnout, sychravý, chladný, strniště

50. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MILENKY BÁSNÍKŮ. (Viktor Dyk)
  2. In memoriam. (Jaroslav Vrchlický)
  3. HODINKY O VÍTĚZNÉ KRÁLOVNĚ MÉ OTČINY (František Odvalil)
  4. REKVIEM (Rudolf Medek)
  5. JAROSLAVU KVAPILOVI. (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. Zesnulému příteli svému Fr. Bártovi. (Adolf Heyduk)
  7. Píseň. (Otakar Mokrý)
  8. ZLÝ KOHOUT (Stanislav Kostka Neumann)
  9. Stesk. (Viktor Dyk)
  10. Stín dávné doby. (Viktor Dyk)