Stín dávné doby.

Viktor Dyk

Stín dávné doby v duši moji vstává. A svoji ruku ku výstraze zdvih’... Mne každé slovo raní do krvava a uráží mne frivolní Váš smích. Vzpomínek starých průvod šel, mne tísnil... (Slavnostní průvod, v zadu pepíci!) Vše zhnuseno, a všechno jsem už vysnil, a všechny zahrál tóny kvílící... Na dávný výlet, na mech dálných lesů, na slova, v nichž vřel dávný lásky klam, teď v době mlhy, ocúnu a vřesu já roztržitě sobě vzpomínám! A dávný obraz v duši moji vstává. Kdos svoji ruku ku výstraze zdvih’... A tupě jdu, kde nikdo nevyčkává, a maně slyším frivolní ten smích.

Patří do shluku

ocún, luka, jeseň, podzim, podzimní, listí, zvadnout, sychravý, chladný, strniště

55. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. JAROSLAVU KVAPILOVI. (Adolf Bohuslav Dostal)
  2. Všude, všude hledával jsem, pro co není v řeči slova – (Jiřík Luděk Moravský)
  3. REKVIEM (Rudolf Medek)
  4. In memoriam. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Stesk. (Viktor Dyk)
  6. Sen. (Rudolf Pokorný)
  7. V PODZIM JSEM TĚ POZNAL. (Adolf Heyduk)
  8. Pýcha vzňala modré oko moje, (Josef Holý)
  9. STARÝ RUKOPIS (Vladimír Frída)
  10. ZLÝ KOHOUT (Stanislav Kostka Neumann)