Píseň.

Otakar Mokrý

Mně není víc už do zpěvu, má duše to již cítí, je tam jak v lukách na podzim, když neroste už kvítí. Když ocún jenom narudlý se žlutou travou kmitá a opozděný bělásek, zamyšlen sem tam lítá. Mé písně již se rozprchly a povadnuly zvolna, zbyla by ta i ona snad a zas by byla bolná. Však v světě širém, širokém, již dosti smutku všude – a hřeší ten, kdo v strunách svých zas bližním svým jej hude.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ocún, luka, jeseň, podzim, podzimní, listí, zvadnout, sychravý, chladný, strniště

21. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ. (Ludvík Lošťák)
  2. Podzimní luka. (Jaroslav Vrchlický)
  3. JAROSLAVU KVAPILOVI. (Adolf Bohuslav Dostal)
  4. ZÁPAD TOUHY. (Adolf Červinka)
  5. STARÝ RUKOPIS (Vladimír Frída)
  6. XXXIII. Na luka ocún sed, (Adolf Heyduk)
  7. Zesnulému příteli svému Fr. Bártovi. (Adolf Heyduk)
  8. PODZIME! (Karel Babánek)
  9. ZLÝ KOHOUT (Stanislav Kostka Neumann)
  10. PODZIM. (Louis Křikava)