Píseň.

Otakar Mokrý

Píseň.
Mně není víc už do zpěvu, má duše to již cítí, je tam jak v lukách na podzim, když neroste už kvítí. Když ocún jenom narudlý se žlutou travou kmitá a opozděný bělásek, zamyšlen sem tam lítá. Mé písně již se rozprchly a povadnuly zvolna, zbyla by ta i ona snad a zas by byla bolná. Však v světě širém, širokém, již dosti smutku všade – a hřeší ten, kdo v strunách svých zas bližním svým jej hude. 39