Před ústředním tržištěm.

Otakar Mokrý

Před ústředním tržištěm. (Motiv z Paříže.)
U hal to bylo – v srpnu za poledne, tísnícím davem zamyšlen jsem šel, kde v klikatině štítů nedohledné Eustacha kostel dumavě se tměl. Od chrámu dveří suknem ověšených zanášel vítr kněžské chorály; ve zvucích varhan z teskna přidušených pak muži tmaví na vůz vkládali mrtvolu v rakvi, neznámou mi, cizí; – ji sledoval jsem rozteskněným zrakem, jak chodců všedních nepropustným mrakem, lhostejně městem ztrácí se a mizí. Krok můj se šinul dále po ulici v odpadcích krevett, fazulí, jež Paříž, jako písma hodovníci, útrpně smetá s pyšných tabulí mizerným drobtem v lůno lazarovo. Tu na chodníku vlhkém okraji jsem zavadil o zdechlé tělo psovo a zřel, jak v káru černou smetají 76 nebohé zvíře, neznámé mi, cizí. – Je sledoval jsem rozteskněným zrakem, jak chodců všedních nepropustným mrakem lhostejně městem ztrácí se a mizí... Mé srdce bylo jako pod příkrovy a chvěl se ret – jen opáčivě hles’ ozvukem dumné skepse básníkovy: Kam člověk šel a kam jde pes? 77