Českému lidu.

Otakar Mokrý

Českému lidu.
Vždy chtěli tě mít skřivanem vychudlým, oškubaným, jenž z rána v mrazu zpívá si pod keřem šípku planým. Tvůj pohled byl vždy smutný tak, jak postřelené laně – a rád jsi byl, když do houští, skrýt mohl’s horké skráně. A přec ta honba divoká – okříkání a kletí – když to jen pipne nesměle na tvojí suché sněti. 48