Při čtení V. knihy Mojžíšovy.

Otakar Mokrý

Při čtení V. knihy Mojžíšovy.
Spíše moh’ on zemřít sladce, když zahled’ jen zemi spásy, a nevnořil ret svůj žhavý, v šumný pohár její krásy: než ten, kdo tam plným douškem opájel se v její vnadě, a pak vyhnán v koutku hynul na vyprahlé hluché ladě; – jak pes, který k zemi plazí jazyk suchý, – žízní šílí – jako srna u studánky, kterou honci otrávili. Totě život! Studna prázdná – planý vzdech a marná slova – víc útěchy nečerpal jsem z Pentateuchu Mojžíšova. 45