Rari nantes.

Otakar Mokrý

Rari nantes. (Krajanům v uzavřeném území věnováno.)
Ó vyhostěnci drahé české hrudy, již na palubě vratké lodice se zmítáte, ty nekonečné trudy vyhnanství v srdci bolně tajíce... Vám bez kompasu v oblast cizích světů mrazivý vichr duje na cestu a nebe nedbá vzdechů, které s retů Vám teskně vanou v plachet šelestu. Ó plavci řídcí! – o samotě zbylí v povrchu rmutné, mlžné hladiny, když kolem vše a vše již pohltily hučící vlny kalné hlubiny: ty vlny, které když vše olízaly, jak šelmy dravé drsným jazykem, se přesyceny nyní nazpět valí divokých proudů ryčným přesmykem. Ó plavci prostí! V Genezaret českém vy apoštolští duší rybáři! Dnes kol vás bouře divým šlehá bleskem Vám rmutnou pěnu vrhá do tváří. 53 K nebi se vzpíná ruka úzkostlivá a rtové v prosbě žhavé ševelí: „Smiluj se, Pane, neb se připozdívá a sestupit rač v člun jich setmělý.“ Ó sestoupí On!... Vyslyší Vás v hoři, netraťte naděj – vzhůru srdce jen! Vy v cizáckém tom, nehostinném moři, jste snili jenom krátký, těžký sen... Však přijde čas i pro Vás, plémě chudé, že bezdno čiré bědy, křivdy, vin, jak faraonů kdysi moře rudé, vysuší dechem horkým Hospodin! 54