Karlu Sladkovskému v den jeho pohřbu.

Karlu Sladkovskému v den jeho pohřbu.
Kdys jaro vzplálo – čarovábný máj pln usměvavé lahody; v paprscích jeho hřál se český kraj a zlatá báje svobody, jak vidmo čarné vzduchem plynula. Letnice první zem ta spanilá slavila v luzné vesny nádheře; po dlouhé pouti teskným mořem běd poprvé v dravém šumném proudu let nebohé líce náhle zjasnila – kolem ní celý širý slávský svět dlel na kolenou; – v sladké důvěře k ní roztouženě zvlhlé zraky pjal. V té chvíli božstvo dobré seslalo ohnivé s oblak dary jazyka, nadšení svaté proudem tryskalo ze hrudí mužných jako z lůna skal; vítězný prapor na nebesích vzplál a Šavel v Pavla měněn ve mžiku. 80 Též Tebe, Karle, v jasu oněch chvil oslnil hvězdic zázračný ten kříž, jenž písmem žárným k Tobě hlaholil: V znamení tomto jistě zvítězíš! Tvůj apoštolský rozzvučel se ret a hřímal ve sluch bouří Sinaje, na zvuk Tvých slov – ten holubičí kmet nad rádlem stanul náhle zamyšlen a přestal housti píseň šalmaje: nejkrasšíť jeho o svobodě sen, stál před ním v žití bědném vyplněn! Ikara letem k obloze jsi spěl, bys odtud paprsk – třeba jediný – snes’ v zimná lada české otčiny, a jasem duhy bratry obestřel! A sám jsi za to v zimném chladu mřel, Tvá křídla sprahla v žárném úpalu, když pjal’s je k letu smělým rozmachem, žaláře stíny – pouto otrocké – ve chmurných vidin bludném návalu lámaly síly Tvoje prorocké a ducha vedly nad propasti lem. Však nezdolaly – nezrubaly jej... Úsvitem slunným den zas májový rozbřesk’ se opět žírným krajem Čech a všude zněl jen bujný ples a rej. Sníh zjihnul rázem – pukly okovy a mužná prsa volný vlnil dech. 81 Co křehlo v mrazném chladu žalářů, to procítalo k žití v zápětí, a z rozvalených zase oltářů stoupaly k nebi dýmy obětí. Tys v čele kráčel vavřín na skráni, Tys Vltavskou nám světil budovu; Tys tamo chudé chýšky u krovu v Husince dálném snivém ústraní národu slovem hromným připomněl, jak v šeru dějin rád za volnost mřel a jak má dále za svobodu mřít! Ty střehl jsi nám rukou ochrannou království toho klenot zářící – korunu svatou – málem urvanou svatému země této dědici! – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – Teď sladce dřímáš, tichý, klidný sen a lid, jenž pro Tě věčně zasmušen, nad rovem hořce lkáti neslyšíš! A dobře tak!... I píseň má se stiš, by nářek ten a srdcelomný kvil od víček sen Ti sladký neplašil, jejž trpký život nemoh’ Tobě přát! 82 OBSAH.
Ballady a legendy. Sursum corda! (Svatovítská pohádka)5 Pokání sv. Vojtěcha (Legenda)14 Salvatorská ballada21 Dva průvody25 Týnskému chrámu30 Památce Jana Amose Komenského32
Chmurné dny. Život37 Ze sna38 Píseň39 U nás40 Vítr41 Otázka42 Vlaštovky43 Bez odpovědi44 Při čtení V. knihy Mojžíšovy39 U nás40 Vítr41 Otázka42 Vlaštovky43 Bez odpovědi44 Při čtení V. knihy Mojžíšovy45 Jarní píseň46 Hra47 Českému lidu48 [83] Různé motivy. Se stromu života51 Rari nantes53 Život55 Na židovském hřbitově58 Mrtvá ruka60 Českou vískou62 Kříž v poli64 Ke dni 14. února při nalezení meče v pilíři mostu Karlova66 Romance o bledském zvonečku67 Rulík70 Poesie73 Zámeckou alejí75 Před ústředním tržištěm (Motiv z Paříže)76 Kristovy zraky78 Karlu Sladkovskému v den jeho pohřbu80
E: dp + sf; 2002 [84]