Vlaštovky.

Otakar Mokrý

Vlaštovky.
Pod střechou naší vlaštovky na římse hnízda měly, lítaly plný boží den a bylo jich dům celý. Zmizelo jedno po druhém, jak vypíchal by oči, a prázdným jenom vikýřem se mrazný vítr točí. Tak divně jeho ševely tím nočním tichem znějí, jak chůvy rty, když s pohádkou se k děcku uklánějí. Čas ob čas vyzní v ostrý zvuk ta hudba přidušená a tu pak člověk procitá, mna víčka rozesněná: a jest mu jako děcku v snu, když po andělích práhne, a zatím jenom v suchou dlaň ospalé chůvy sáhne. 43