PÍSEŇ.

Ludvík Lošťák

Ach já nevím, duše moje, proč tak měkce smuten jsem, obzírám-li širou zemi, – jaká bolest v srdci mém! Vůně luk a vůně lesů líbá smutnou duši mou, nazírám-li v srdce květům, jež tak záhy povadnou. Na rtech lidských kvetou písně, jak na lukách květiny, na rtech písně umírají, a s písněmi vadnou sny. Květiny a Sny a Písně pouhou vůní Země jsou, než se nadáš již je vichry za oceán zanesou... Rci mi, duše, rci mi, srdce, proč tak těžce smuten jsem, vdechuji-li vůni Písní, jež se rodí v nitru mém?! –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ocún, luka, jeseň, podzim, podzimní, listí, zvadnout, sychravý, chladný, strniště

88. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Píseň. (Otakar Mokrý)
  2. 23. Ocúny bledé na lukách už kvetou. (Karel Babánek)
  3. U HROBU TÉ, JEŽ ZEMŘELA V MLADÉM VĚKU (Antonín Sova)
  4. Teskno. (Adolf Heyduk)
  5. PÍSEŇ. (Božena Benešová)
  6. ROZCHOD. (Adolf Bohuslav Dostal)
  7. ČERNOKVĚT. (Irma Geisslová)
  8. Procházkou. (František Serafínský Procházka)
  9. 269. Viz, po zemi plášť mlžný Jeseň plouží!.. (Adolf Heyduk)
  10. Zesnulému příteli svému Fr. Bártovi. (Adolf Heyduk)