Dva stíny.

Jaroslav Vrchlický

Kdys ulicí jsem kráčel, tu jsem zhled’ – (byl večer, sporé lampy mhou se chvěly) – dva stíny u svých nohou, jeden ztmělý a světlý druhý; tento hnul se v před, jak s druhým zápas zoufalý by ved’, ač krok za krokem stejně se mnou spěly, sáh nad stromy, které se rozšuměly, a jako obr se až k hvězdám zved’. A druhý menší, tmavší, pohodlně se po dlažbě vlek’ v kalné bláta vlně; má bytost v těchto stínech dvou, hle, celá! Toť ideál – toť všední život, hmota! a duše má v těch stínech s bázní zřela jít Sancha Panzu vedle Don Quixota.

Patří do shluku

cid, maur, rodrigo, valencie, jimena, alfons, maurský, sancho, alfonso, zamora

101. báseň z celkových 232

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Španělská serenáda. (Xaver Menhard Litoměřický)
  2. DVA PRŮVODCI. (Antonín Klášterský)
  3. Moriska. (Svatopluk Čech)
  4. Legenda. (Karel Kučera)
  5. Romance. (Bohdan Kaminský)
  6. XXXII. V krásném vodojemu vlnky (Jan Neruda)
  7. PEVNÁ VÍRA (Antonín Sova)
  8. NETOPÝR. (Jaroslav Vrchlický)
  9. NAIVNÍ LEGS VE STYLU MARIE DE FRANCE. (Fred Grygar)
  10. 8. PANNĚ ROŠROVÉ jako Preciose v hře téhož názvu. (Karel Hynek Mácha)