Sfinx.

Jaroslav Vrchlický

Sfinx.
Sfinx musí umřít, když tajemství zradí, tož v spárech svých je drží křečovitě a útokům všem vyhýbá se hbitě, ač vděkem ňader neustále vnadí. Jak můry k světlu člověčenstvo pádí, svým vzdorem obr, důvěrou však dítě se chytá ve úsměvu slunné sítě, za pravdou stáří a za láskou mládí. A Oidip zjeví-li se příštích věků a rozluští taj všehomíra celý, tu sfinx, než nakloní se ku člověku, Jakjak ona v Thébách ve propast se vrhne, však nežli vyčte z jejích tahů smělý zář pravdy, juž ho v nic prvotní strhne. 158

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický