Sfinx.

Jaroslav Vrchlický

Sfinx musí umřít, když tajemství zradí, tož v spárech svých je drží křečovitě a útokům všem vyhýbá se hbitě, ač vděkem ňader neustále vnadí. Jak můry k světlu člověčenstvo pádí, svým vzdorem obr, důvěrou však dítě se chytá ve úsměvu slunné sítě, za pravdou stáří a za láskou mládí. A Oidip zjeví-li se příštích věků a rozluští taj všehomíra celý, tu sfinx, než nakloní se ku člověku, jak ona v Thébách ve propast se vrhne, však nežli vyčte z jejích tahů smělý zář pravdy, juž ho v nic prvotní strhne.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

češka, vlastenský, božena, libuše, líba, čech, pleť, pěstovat, vlast, děva

140. báseň z celkových 241

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zpěv posledních bardů gallských. (Jaroslav Vrchlický)
  2. O VŠICHNI, ČEKAJÍCÍ u věr vrat (Adolf Racek)
  3. XLVII. Vláda Libuše jest mírnost sama, (František Jaroslav Kamenický)
  4. Sonet do památníku. (Jaroslav Vrchlický)
  5. SRDCE. (Josef Kubelka)
  6. VÝSTRAHA (Karel Dostál-Lutinov)
  7. XVII. Vlastenecká. (Josef Hubert Tichý)
  8. Valašská dědina. (Josef František Karas)
  9. LXXVII. Což jsou krásné ruce žehnající! (František Jaroslav Kamenický)
  10. Pochod. (Vilém Ambrož)