SRDCE.

Josef Kubelka

Jak matka sladké si robě vylaská, vypěstí, hruď lásku vychová sobě do snův a do štěstí. Jak zlatá kolébka hýčká ji srdce ve hrudi, – však žel, kdy roběti s víčka sny démon zapudí. Když cesty sudby se matou, až z ran se řine krev, tu změní kolébku zlatou tak často na rakev. Snad čas pak zaplaší trudy, však v hrudi buší to dál – tak buší na rakev hrudy, v níž dřímá ideál.

Patří do shluku

češka, vlastenský, božena, libuše, líba, čech, pleť, pěstovat, vlast, děva

105. báseň z celkových 241

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XIII. A tak podnes zem ta slove Čechy, (František Jaroslav Kamenický)
  2. Zlatá Praha. (Emanuel Züngel)
  3. 362. Jedněm nemoc ukracuje léta, (Jan Kollár)
  4. LXXVII. Což jsou krásné ruce žehnající! (František Jaroslav Kamenický)
  5. Sonet do památníku. (Jaroslav Vrchlický)
  6. XVII. Vlastenecká. (Josef Hubert Tichý)
  7. 20. V tobě vidím obraz pravé Češky, (František Sušil)
  8. Moje přání. (František Jaromír Rubeš)
  9. Stará panna. (Augustin Eugen Mužík)
  10. Slza Boženě Němcové.  21 (18 – 62.)  24 (Václav Pok Poděbradský)