SRDCE.

Josef Kubelka

SRDCE.
Jak matka sladké si robě vylaská, vypěstí, hruď lásku vychová sobě do snův a do štěstí. Jak zlatá kolébka hýčká ji srdce ve hrudi, – však žel, kdy roběti s víčka sny démon zapudí. Když cesty sudby se matou, až z ran se řine krev, tu změní kolébku zlatou tak často na rakev. 32 Snad čas pak zaplaší trudy, však v hrudi buší to dál – tak buší na rakev hrudy, v níž dřímá ideál. 33