KOKETA.

Josef Kubelka

KOKETA.
Zrak posavade žárem sálá, však srdce schladlo dávno v led – jen jednou v žití milovala, to poprvé a – naposled. To dobře ví, že srdce její tak osvědlo jak mrazem květ, a všedních vášní ve peřeji že utonul v něm citu vznět. To dobře ví, kdy v roztoužené ždá muže nitro lásku vset, své srdce lásky u plamene by ohřát mohla – naposled! 64