XII.

Josef Kubelka

XII.
Tvůj pohled sílí mne na dlouhé cestě žitím, tvůj úsměv plaší mi zlé stíny charých dnů, tvé bílé ruky stisk mi cestu stele kvítím, a vlídné slůvko tvé tlum zašlých volá snů. A políbení tvé, ten dotek retů vřelých, jímž vášeň zahárá a zaplápolá cit, za moře trudů všech, za dnů řad osamělých, jež žil jsem bez tebe, mne stačí odměnit. 16